Keisy aneb jak jsme ke Catahoule přišli
Když jsme se před třemi lety jeli
podívat na klubovou výstavu málopočetných psů, čekali jsme pro nás typická plemena jako jsou šiperka, holandský ovčák, australský honácký pes, velký salašnický pes a jim podobná více či málo známá plemena. Zaujali nás ale psi jejichž zbarvení jsme neuměli definovat. Proto jsem se dali do řeči s majitelkou jednoho takového krasavce a ta nám nabídla, že se můžeme zajet podívat ještě na její poslední půlroční štěně. To bychom nebyli my abychom se nejeli podívat. Naverbovali jsme ještě jednu kamarádku a vyrazili( i s klecí na psa – pro případ). Jak jsme pak na místě poznali, tu klec jsme si vezli oprávněně. Ono štěně-fenka, tehdy ještě Šmudla (All Saint's Santa Catarina), nás dostalo na druhý pohled. Bylo rozhodnuto, podepsali jsme smlouvu a nový přírůstek do rodiny jsme si cestou domů přejmenovali na Kejsi.
Vezli jsme si domů plemeno psa o jehož existenci jsme věděli zhruba 5h. Kdokoliv by nás nazval bláznem, nevyvracela bych mu to. Vůbec jme nevěděli do čeho jsme se to uvrtali, neznali jsme skoro ani původ plemene ani jeho „charakteristické“ vlastnosti, které má stejně každý jedinec úplně odlišné. Po příjezdu jsme se Kejsi snažili seznámit s naším trpasličím pudlem a bobtailem a proběhlo to nad očekávání dobře. Za ty tři roky, jsme alespoň z části poznali naší jedinečnou catahoulu a (až na malé výjimky) bychom ji nikdy za nic nevyměnili. Když jsem si po smrti bobtaila přivezli domů bobtailí štěňátko chovala se k němu skoro mateřsky, jak ale rostlo dávala čím dál víc najevo svou dominanci až si své alfa místo v psí smečce utvrdila.
Kejsi je pes, který ke svému spokojenému životu potřebuje pohyb a lásku. Myslím, že by byla i výborný stopař, čichové vlastnosti jsou vynikající, v domácnosti dokáže totiž vyčmuchat cokoliv co by jí chutnalo a do výšky 1,5 m to po zásahu Kejsi nenajdete ani omylem. Proto jsme se naučili nenechávat volně ležet jedlé věci, a to že chleba se sýrem psi neradi u nás neplatí. Jako hlídač se nám také osvědčila a neplatí u nás, že pes, který za plotem štěká, nekouše. Její obranářské schopnosti jsou od přírody vynikající a proto není nutno je ještě rozvíjet, aby se z catahoul rázem nestalo “bojové plemeno“. Kejsinka si získala v naší rodince všechny svou milou a přítulnou povahou.